Conan #7: …a konečné řešení odpadní otázky

Conan the Bavarian byl uvyklý životu zvířete a taky se tak choval. Místo honosného nádobí, cínových talířů, zlatých příborů a stříbrných pohárů jedl radši z banánového listu a pil přímo z kokosového ořechu, které pak odhazoval zpátky do džungle. Když na Severu ulovil zvěřinu, dělával ji na otevřeném ohni, jehož zbytky rozdupal a ohlodané kosti hodil mrchožroutům. Byl to barbar.

Když ovšem začal žít na Jihu v místnosti pod vysokým stropem se čtyřmi stěnami zářícími bělobou jako slonovina, jídával u ebenového stolu a zbytky jídel a šrotu se kolem něj vršily.

Jeho germánská nežena se ho snažila naučit, proč, jak a kde je schraňovat a třídit. Zaklínala se přísnými pravidly a ještě přísnějšími stoupenci, kteří dodržování oněch pravidlech na lidu vynucují. Ale pokrčení ramen a zařinčení zbroje bylo jedinou odpovědí, které se jí od Conana dostalo.

Až nadešel den navrácení.

Conanova germánská nežena pečlivě naložila vůz bednami a přiměla Conana, aby se vydal na výpravu.

Conan usedl, bezelstný a bezstarostný jako orel, a měl se už k odjezdu. Když tu za ním ještě přiběhla.

"Tohle budeš potřebovat," řekla a požehnala mu znamením kříže.

 

Řeknu to otevřeně, i když je to v naší rodině téměř tabuové slovo. Wertstoffhof. To je to místo, o kterym se mluví jen s posvátnou hrůzou a tahá se los, kdo tam tentokrát pojede. Sběrný dvůr. Tam se dnes v plné nahotě obnažuje pověstný německý odpor pro jakoukoli švajneraj a fanatický smysl pro ordnung za každou cenu. Ona převtělená touha po saubere rasse.

Tady totiž nestačí třídit sklo, papír a plast. Ne. Chyba lávky. Tady se i třeba samotný sklo třídí ještě podle barvy (na bílý, zelený a hnědý) a vyhazuje se zásadně bez víček. U každého kontejneru ve Wertstoffhofu máte zvlášť krabici na víčka a dekly umělohmotný a kovový a na korkové špunty.

 

A plast? Nápojový kartony zvlášť, to je jasný. Plastový lahve taky zvlášť. Kelímky taky. Ale pozor. Sem patří jen kelímky od jogurtů. Jiný kelímky a vaničky patří sem. Počkej! Kam to házíš? Nevidíš, že tahle vanička má na spodku trojúhelník. Kelímky a vaničky s trojúhelníkem patří sem. Tys tam ty kelímky od jogurtu hodil i svíčkem? Tak to vyndej, víčka patří sem. Ne sem. Tady jsou plasty. Plastový pytlíky. Ty víčka patří sem. Řekla jsem plastový pytlíky, tohle je pytlík od čipsů a tohle od kafe, to patří k víčkům od jogurtu. Tys k tomu hodil i ten staniol od čokolády? Tak znova: staniol patří támhle, sem ne. Tady jsou plasty…

Jezdím tam jednou za měsíc. Celý měsíc sbírám odvahu. A než vyrazím, všechno ještě jednou překontroluju. A taky s sebou beru dítě. Doufám, že tak bachaře obměkčím. 

A taky čekám, kdy konečně tam budou mít na rukách pásky. Bílé pásky uprostřed s kruhem s červeným okrajem. A na něm černá ruka vyhazující odpadky červeně přeškrtnutá. Jedním elegantním tahem. A šmitec.

 

via GIFER