Conan #4: …a stáčení temného piva

Conan the Bavarian měl vždy rád hojnost dobrého jídla a silný nápoj byl jeho vášní i slabostí. Vítal proto, že se kuchyně ani chutě Jižanů téměř neliší od toho, na co byl zvyklý ze své domoviny. A protože také znal svou míru a krčmám se zpravidla vyhýbal, činilo mu obzvláštní potěšení, jaké hostiny mu chystala jeho germánská nežena.
"Co to bude?" ptal se jednoho svátečního dne Conan, hladový jako vlk.
"Vepřová pečeně," oznámila pyšně jeho germánská nežena, když pokrm přinesla na stůl.
Conan polkl, jeho tvář zjihla a jazyk v okamžiku zvlhl.
"A máme pivo?" zeptal se, dychtivý jako žralok, který ucítil krev.
"Pivo? Teď v poledne?"

  

Jo, v Bavorsku mě berou za alkoholika. Protože si ke knedlu-vepřu-zelu, který mimochodem kuchtěj dost podobně jako my, dám pivo. Kolikrát jsem tu už slyšel: "Pivo? Teď před - -?" (A čas nebo událost doplňte dle libosti: od "před 12:00" až po "před 20:00" nebo třeba "před večeří".) Fakt. Tady, kde má každej stržený body za řízení pod parou anebo kde každej druhej už měl nějakej čas zabavenej řidičák kvůli karamboláži s dvojkou na žíle.

Protože tady se pije až po setmění (anebo po 20:00, protože v létě by do setmění nikdo nevydržel). A vlastně ne pije, ale leje, chlastá.

Já zpravidla začínám o hodinu dřív než ostatní Bavoři. Protože jsem notor, chápete. Nemůžu to vydržet. Za dvě hodiny svýho alkoholovýho dýchánku mám v sobě dvě piva, zatímco Bavoři za svojí hodinku maj v sobě piva čtyři a už točí čtvrtou prázdnou flaškou v ruce a šilhaj po láhvi se šnapsem nebo jinym utrejchem.

Za další tři hodiny se já s pěti pivama zvedám, v jedný noze tři a ve druhý dvě, takže se mi motaj (vono je ostatně bavorský pivo přece jenom o něco silnější), a štráduju si to cikcak domu, zatimco Bavoři total besoffen, jak by řekl písecký rytmistr König, nasedaj do svejch zápaďáckejch fár a jedou si do hasičárny pro cigára.

Jedinej, kdo mě tu chápal, byl děda mojí neženy. Pamatuju si ho jenom z familiérních setkání, čili když se u něj kromě nás scházely famílie všech jeho čtyř dcer (takže to byla dost halasná drbárna, to si asi umíte představit). On vždycky seděl v rohu u stolu na sesli, mlčel, točil si v rukou lahváčem a tu a tam se napil. A když jsem tam vešel, jenom ke mně zvednul oči a mlčky mi přisunul taky jedno.

Po jeho funusu jsem zůstal v rodině jedinej. Jedinej notor, kterej to bez piva přes den nevydrží. A nezbylo mi než tu roli přijmout. Protože víte, co pijou Bavoři ke knedlo-vepřo-zelu? Spezi [špeci], kolu smíchanou s pomerančovou limonádou.

via GIFER