Conan #2: …a armáda mrtvých
Během svých prvních návštěv země za hranicemi prastarého lesa na Jihu se Conan the Bavarian rád toulal tím krajem po boku své germánské neženy. Nespoutaná volnost tamních otevřených plání ho lákala. Jeho smysly divoké šelmy v ní ale zároveň cítily podivný, temný stín.
Při jedné z těch toulek zastavili u malé svatyně. Nízká stavba bez oken, jen s výklenkem pro modly a střechou, na níž k nebi trčel kříž. Conan stavbu obezřetně z dálky obcházel jako levhart přemítající o útoku na kořist.
"Co to je za jména?" otočil se najednou ke své germánské neženě a ukázal na tabulku pod sochou božstva.
"To jsou jména obětí."
"Jakých obětí?" dožadoval se odpovědi Conan.
"Obětí války."
Conan, obezřetný jako panter, se na chvíli zamyslel a přemýšlel o těch letech, kdy smrt chodila lidmi jako žnec polem.
Pak řekl:
"Jak vy můžete mít oběti války, když jste si začali? Vy můžete mít leda padlé."
I kdyby Bavoři uměli vyprávět vtipy (jakože fakt neumí), tak o válce by vtipy rozhodně nevyprávěli. A ani se jim nesmáli, myslim. Tohle je totiž pro Němce furt tabu. Vlastně jediný, co jsem tu kdy o válce slyšel, bylo, že někdo někde schovával americkýho pilota, anebo že když vesnicí šli nějaký pohublí arestanti z lágru, místní je z oken tajně fedrovali vodou a chlebem.
Skoro se až nechce věřit, že během války a ještě několik let po ní žili v týhle části Dojčlandu ty špatný Němci…
Rychle jsem ale na tu hru přistoupil. A po tý jediný nešťastný lapálii už jsem si nikdy víc nespletl slova "Bundeswehr" a "Wehrmacht".
Ostatně musím přiznat, že tank jsem tu viděl jenom jednou (a byl to speciální tank, nějakej vyprošťovací, a vracel se z místa záplav) a helikoptérama tu lítá jenom US Army. A nacistickou uniformu jsem tu viděl taky jenom jednou. Na rozdíl od Česka.
Vzpomínám si, že když jsme v Praze v metru potkali trojici kluků v esesáckých mundúrech, moje bavorská nežena na ně nevěřícně brejlila. "Kluci asi jedou z nějaký rekonstrukce nebo hry," vysvětloval jsem jí. "A to se smí?" divila se, "u nás by je za to zavřeli."
Možná by je i zavřeli, kdo lochu poslali. Ale když jsme tady sledovali hold Angele Merkelové za roky v kancelaj a ona tam v noci seděla na obřím ocelovém trůně na soklu a kolem ní mašírovala soldateska Bundeswehru, na sobě dlouhý vojenský mantly, helmy podle mustru z druhý světový a v rukou rozfajrovaný pochodně nebo mašinkvéry, tak to prostě nešlo si na Hitlera nevzpomenout…
Každopádně zpátky k tý nacistický uniformě a kde jsem jí viděl: bylo to na návštěvě u tety mojí neženy. Prohlížel jsem si apartní výzdobu jejího obýváku a mezi hippie obrazama tam na háčku visela fotka maníka v nacistický uniformě.
"To je kdo?" ptám se lehce v šoku. "To?" nakloní se z kuchyňky, "to je děda," odpovídá, jako by se nechumelilo. "To je nacistiká uniforma," ukazuju dál na tu fotku. Ona přijde blíž, koukne se a řekne: "To je vojenská uniforma. On byl děda voják, víš?"
A víte co? Má recht.
Mimochodem on i ten člověk, po kterym mám svoje pravý jméno, byl během druhý světový prohlášenej za mrtvýho u Stalingradu. A Rus to nebyl...
I když dneska je to prašť jako uhoď.
Komentáře
Okomentovat